5. kolo, Pá 02.05., Hagibor, 18.15

Beach attack – Žlutá křídla 3:1 (1:1)

S jednou nečekanou posilou a jednou podobně neočekávanou a hodně blbě zdůvodněnou odsilou (jaké slovo by jste použili?), rozehrál Attack pátý zápas v sezóně a to se soupeřem, kterému měl po potupné loňské porážce hodně co vracet. Na stejně hodně prašném hřišti jsme se už záhy přesvědčili, že nedostáváme góly, kdy by nás soupeř vykombinoval, ale když něco posereme.

Libero Vincentovo pamatujíc, že momentálně prožívá takzvaně hlouškovsko vibromaxí období, neodstatečně razantně vletělo do souboje, soupeř se jeho dvoum metrům vyhnul a po pár krocích poslal střelu tak, aby se náš brankář sice mohl ušpinit, nicméně aby na balón rozhodně jít nemohl. Beach attack díky tomuto výbornému zákroku nicméně objevilo vyborné alternativní, respektivně první, libero a to malého Juru. Ten se přes svůj přívlastek v době vrcholné Vincentovi deprese přesunul na pozici posledního a ovládl vzdušný prostor. Díky Jiřího parametrům a schopnosti zařvat si: „MÁM!“ se vyrovnala vzdušná síla obou manschaftů do poměru 50:50 a I když křídla později na svých webových stránkách anoncovala, že díky nejistotě brankáře měla určité šance, hra se vyrovnala. Dokonce I Attack se začal dostávat před bránu soupeře. První náznak šance se objevil poté, co balón navštívil Filipovy kopačky, nicméně hlavní erupci naší ofenzivní aktivity táhl Michal Dvořák. Právě on byl pak na konci akce z posledních minut prvního poločasu na jejímž (akci) počátku se bývalé libero Vincent pokusilo částečně napravit svou chybu tvrdou střelou ze střední vzdálenosti, po odrazu balônu se na vápně k míči dostal Filip, který jej chytře skrz vybíhající křídelníky posunul Michalovi, který využiv své zkušenosti ze sešívaného dresu, zasunul míč do brány.

I druhých třicet minut se odbývalo značně stereotypně. Křídla přes svou technickou vyzrálost trpělivě nakopávala míč směrem na naší bránu, a ačkoliv všichni trnuli, aby Vojta nezopakoval Dromedarians, s pomocí karlovarského skokana Vodičky, který si pokřik „MÁM!“ hodně oblíbil, se dařilo veškeré akce soupeře odvracel. S postupem času jsme tak v dusném počasí a na prašném hřišti začali těžit z naší početní převahy. První útoky táhli krajní obránci, nicméně na pořádnou šanci si musel Attack počkat, než se rozjel Michal Dvořák. První přiťuknutí Adamovi, jenž z vápna nezvládl obstřelit hráče a zároveň trefit branku jej pak přinutilo k vlastnímu řešení situace. Po jednom ze závarů, kde se Filip Kollerovským způsobem pověsil do vzduchu a sťukl míč na nabíhajícího hráče tak Michal ze střední vzdálenosti vstřelil druhý a jak se později jak se ukázalo rozhodující gól.

Ani negativní zobrazení na výsledkové tabuli nedonutilo křídla změnit taktiku. Akce před naší bránou sice získali díky zvýšené agresivitě na vzruchu, góly to soupeři ale nepřineslo. Naopak otevřená obrana lákala modrožluté barvy k ofenzivním výletům. První podnikl Saba, který si vzpomněl na základy kombinace a po narážečce s Filipem poslal před bránu balón, který si obrana srazila na tyč. Z následujícího rohu se pak sice před branou křídel zrodil další závar, nicméně chvíle nepřítomných (neexistujících) se měla teprve projevit.

Pár minut před koncem tudíž Michal mohl napsat kapitolu s názvem „Ještě že Julie Vítovi nedává, aneb útočníkům sexuální abstinence svědčí“. Dvořák Michal totiž po nahrávce svého bratra Andrého z hloubi pole vyvezl míč, po několik krátkých kličkách jej z brankové čáry přihrál Vítovi, a ten vědom si, která jeho noha je v tu chvíli nejsilnější, poslal svým pohlavním údem balón do brány. Soupeř, uvědomiv si, že hraje nejen proti početnějšímu, ale I nohatějšímu soupeři svůj boj pak pro poslední minuty v podstatě vzdal.

 Poučení ze zápasu: Škoda, že mužský pohlavní orgán má při svém zvětšení limity, protože jinak by Vojtěch v současném svém stadiu byl jako brankář absolutně neprůstřelný.

Sestava: VPT – Vincent, Vodička, Hloušek, Dvořák P., Kvasnica – Svoboda V., Exner, Dvořák M.